Je to už dlouho. Od malička až do puberty se mi zdály sny o tom, že jsem vodní víla. Máme chatu na Orlické přehradě a já v těch snech plavala pod hladinou té velké vody. Dokázala jsem plavat rychle, ale taky jsem se dokázala volně pohybovat v prostoru pod břehem. Vodní království, krásné, měkké a jemné, šerosvit. Cítila jsem se tam doma. Nikdy mě neopustila myšlenka, že jsem vodní víla.
V roce 2012 jsem se seznámila s automatickou kresbou Soni Růžičkové a dne 22. 11. 2011 v 1:31:11 hod (podle odeslaného mailu), jsem ji požádala: „zda byste mi dokázala namalovat vodní vílu, která jsem já (je to divný, že jo, ale je to tak 
)“. Ten obrázek, který mi Soňa namalovala, je tady v úvodu.
U Soňi jsem také v roce 2012 absolvovala Kurz automatické kresby.
Po dvanácti letech, přesně 26. 3. 2023 v 17:00 hod, jsem Soňu požádala: „Před lety jste namalovala mě jako vodní vílu. Mohla bych Vás požádat o totéž? Namalování mě jako vodní víly…“ .