Mé srdce je růžový tulipán

moc Vás zdravím a zase posílám jeden příběh. Vlastně navazuji na předchozí mail.

…

V reakci na výklad od předků jsem Vám už psala, že vím, kam se obrátit. A tak jsem napsala jedné známé aromaterapeutce, jestli nezná někoho, kdo by mi pomohl najít vůni mého srdce.

A ona mi poradila paní v Benešově.

…

Když jsme dorazila, chvilku jsme si povídaly a potom mě Jana (tak se paní jmenuje) řekla, že si popovídáme s mým srdcem. A vyzvala mě, abych zavřela oči a zkusila si mé srdce představit. Zavřela jsem oči a uviděla měkce růžové světlo, zaoblené stěny z takové růžové jakoby pěny a mezi štěrbinami ve stěnách prosvítalo jemné žluté a tyrkysové světlo. Hned jsem věděla, co to je. Byla jsem uvnitř tulipánu. Mé srdce je růžový tulipán. Bylo to tak krásné, klidné, měkké a pokojné. Bezpečí. Pak jsem se měla zeptat, co moje srdce cítí.

Po tváři mi začaly téct proudy slz. Cítilo smutek. Smutek z toho, že se k němu někdy obracím zády. Smutek z toho, že se k sobě někdy nechovám dostatečně jemně. Vybavil se mi Váš výklad o Hydeovi, kterého už jsem přijala… A přesto mi teď srdce říkalo, že ještě stále se sebou nejednám dostatečně jemně… Jenže já mluvila poprvé se svým srdcem. Často mluvím se svým mozkem, mluvím se svojí duší. A myslela jsem si, že duše je srdce. Ale je to ještě jinak… Pak jsem požádala své srdce o odpuštění. A odpustila jsem také sobě.

Když jsem to udělala, cítila jsem klid a viděla krásný obraz. Na velké dlani jsem ležela já jako malá holčička a držela kolem krku velký růžový tulipán. Objímala jsem ho tak, jako se objímají malé děti. Cítila jsem velikánský pocit bezpečí. Ta dlaň byl vesmír, Bůh, prostor a já věděla, že když jsem se svým srdcem, že je o nás postaráno…

A pak jsme míchaly vůně. Namíchaly jsme vůni jemnou a měkkou. A já ji teď používám při kraniosakrální terapii. A ty barvy – růžová, žlutá a tyrkysová budou barvy, které použiju pro můj web, který chystám.

A taky teď, když můžu mluvit se svým srdcem, zjistila jsem, že to, co jsem myslela, že už je laskavé jednání sama se sebou, že ještě pro srdce není laskavé  Učí mě v ničem na sebe netlačit.

A odpovídá hned…

Tak to je jeden z nových zážitků na cestě… Jak se máte Vy, Evo?

Myslím na Vás často.

S láskou

Andrea